Home » Race » Historie

Kitzbühel, to je dnes především Hahnenkamm. Bez ohledu na tenisový turnaj ATP, oblíbené golfové VIP turnaje, či tradiční sraz automobilových veteránů. Letos se pojede už po 67 ročník. Ale je tomu skutečně tak?

   Nenajdete na světě mnoho starších a už vůbec ne slavnějších lyžařských oddílů, než je Kitzbuehelský lyžařský klub. Jeho dlouhá a mimořádně úspěšná historie jako by symbolizovala dnešní postavení rakouského sjezdového lyžování. A právě závod Hahnenkamm a Kitzbühelský lyžařský klub jsou jako nerozlučná dvojčata. Kromě jiného mají společnou také skutečnost, že svá dodnes platná jména používají už od roku 1931.

Závod Hahnenkamm se zrodil z tradice Memoriálu Franze Reische a byl inspirován moderním mezinárodním závodem Kandahár. Ten byl prvním oficiálně uznaným lyžařským závodem a krátce po jeho uspořádání se v Kitzbühelu jel již zmiňovaný memoriál Franze Reische. V březnu téhož roku pořádala Asociace zimních sportů v Kitzbůhelu další závod, který se jel právě podle pravidel Kandaháru. Tehdy si ještě nikdo neuvědomoval, jaký fenomenální úspěch kombinace Reischova mamoriálu a následného březnového závodu v budoucnu přinese.

Akce, která se konala 28. a 29. března 1931, byla tedy prvním závodem Hahnenkamm. Asociace zimních sportů se před tím již v lednu obrátila na ředitelství společnosti Hahnenkamm Bergbahn AG s žádostí o podporu při přípravě závodu. Ředitelé souhlasili a dokonce podpořili pozdní březnové datum, které bylo vybráno s cílem ukázat celému světu, že na Hahnenkammu se dá lyžovat i na jaře, kdy v jiných slavných střediscích už vše kvete.

  Ani v následujících letech však ještě nic nenaznačovalo tomu, že byla založena slavná tradice. Lyžařský klub v Kitzbühelu začal Hahnenkamm oficiálně dokumentovat teprve od roku 1950, kdy se údajně jel jeho 12. ročník. Jak se však přišlo na číslo 12, to nikdo netuší. Po velmi detailním studiu historických archivů se dá totiž s jistotou říci, že toto číslo neodpovídá skutečnosti. Do 60. let byla na vítězné tabuli vyryta i jména vítězů ročníků 1933 a 1934, přestože o nich neexistují žádné záznamy. Nedostatky v oficiálních záznamech však pokračují i v mnohem pozdější době. Alpská část Třetího mezinárodního lyžařského týdne v Rakousku, konající se v Kitzbühelu, nebyla původně ani oficiálně zaznamenána, ani považována za Hahnenkamm. O dva roky později však byla věc přehodnocena a výsledky byly prohlášeny za výsledky závodu Hahnenkamm. To ovšem znamená, že závod v roce 1957, jenž byl dříve 17. závodem Hahnenkamm, byl vlastně jeho 18. ročníkem a 17. ročník se podle záznamů oficiálně nikdy nekonal.

Mezi nejstarší dochované zmínky, které jsou dnes k dispozici, patří článek z roku 1938. Píše se v něm, že první závod s názvem Hahnenkamm se jel v roce 1933. Tato informace je ale mylná; podle informací od účastníků tohoto ročníku je tomu jinak. Kvůli velkému časovému odstupu však existuje mnoho rozdílů mezi tvrzením sportovců a organizátorů. Fritz Huber senior například tvrdí, že první závod Hahnenkamm se jel v lednu 1931. To by potvrzovalo již zmíněnou tezi o Memoriálu Franze Reische. Nejasnosti mohou být v takovém případě celkem jednoduše vysvětleny: závod tohoto memoriálu se totiž konal na Streifalmu a Streif se pak stal synonymem pro závody s názvem Hahnenkamm. V následujících letech se ale jezdíval sjezd ze Steinbergkogelu a jednou se dokonce startovalo na Pengelsteinu. Tak se stalo, že dlouhou dobu byli za vítěze prvního závodu Hahnenkamm považováni Georg Berger (ve sjezdu) a Jack Lackner (v kombinaci). Tato sláva však ve skutečnosti připadá vítězům závodů, které se jely v březnu 1931.

První závod Hahnenkamm byl pak v innsbruckých novinách komentován těmito slovy: „Asociace zimních sportů v Kitzbühelu hostila tuto sobotu a neděli závody, které se staly krásným sportovním podnikem za přítomnosti mnoha závodníků z lyžařského klubu Kandahar Ski-Club Mürren. Sjezd se jel z Ehrenbachhöhe přes horní a dolní Fleckalpe do Klausenu. Díky perfektnímu přimrzlému sněhu a skvělému počasí se jezdci rychle řítili do údolí a jejich časy jsou považovány za úžasné.“

Sjezdu se zúčastnilo 26 sportovců, závod jich dokončilo devět a zvítězil Ferdinand Friedensbacher v čase 4:34,12 minut. Vítězem slalomu se z 22 účastníků stal Hans Mariacher v čase 0:44,48 minut v prvním kole a 0:43,12 min. v kole druhém. Na druhém místě skončil Angličan Gordon Neil z lyžařského klubu Kandahár, v časech 0:42,48 a 0:44,00 minut. Vítězem kombinace a tedy i celkovým vítězem závodu se stal s 269,29 body Spencer Cleaver.

Časy na Hahnenkammu se v prvních letech samozřejmě podstatně lišily od těch, jež jsme zvyklí vídat dnes. Důvodem jsou mimo jiné i změny profilu sjezdové tratě, nesoucí název Streif. První sjezdovka z Hahnenkammu přímo do Kitzbühelu byla postavena hned po otevření první kabinkové lanovky a 19. února 1930 se na ní jel první závod o cenu, kterou věnovala Asociace zimních sportů v Kitzbühelu. Vítězný čas měl hodnotu 9:55 minut, je však třeba vědět, že se závodníci museli probojovat i přes pěšší  část a také díky ní měřila celá trať 4500 m. Na jaře roku 1935 byla trať  obohacena o «Brückenschuss» a «Alte Schneise» a obešla se již bez jakýchkoliv běžeckých pasáží. Prvním závodem na této zmodernizované trati byla  25. až 26. ledna 1936 kvalifikace na olympijské hry a vyhrál ji Franz Palauro. Tak se zrodila klasická sjezdovka Streif, na níž se ale závod Hahnenkamm jel poprvé až o rok později, v roce 1937. Thadäus Schwabl tehdy proletěl tratí jako raketa a vytvořil fantastický rekord 3:53,10 minut.

Na začátku 50. let pak byla vytvořna proslulá Mausefalle, což v překladu znamená doslova past na myši. Toto jméno vymyslel Anton Sailer senior, který prý prohlásil: «tak tomu říkám začátek, je to jako nějaká prokletá past na myši!» Jednou z nejnovějších úprav je rozšíření části zvané Hausberg, která přechází v cílovou rovinku. Tato změna se uskutečnila díky domluvě s majiteli půdy začátkem 70. let. Dříve, než se tato úprava provedla, vedla ideální trať místy, kde jsou dnes vysoké záchytné sítě. Úpravy provedené od 80. let už se pak týkaly především bezpečnosti na trati. Výjimkou je skok Seidlalm, který získal dnešní podobu v roce 1993.