Home » Race » Legendy » Marc Girardelli » Profil

Ve dvou proti celému světu

Marc Girardelli – *18.7.1963
Rakouský lyžař Marc Girardelli, jezdící za Lucembursko, jako jediný zvítězil v SP pětkrát (1985-6, 1989, 1991, 1993)


Autor: Tomáš Peslar více foto zde..
 
Deset nejlepších mužů na světě:
 
1. Ingemar Stenmark (Šved.) 86 vítězství
2. Hermann Maier (Rak.) 53
3. Alberto Tomba (It.) 50
4. Marc Girardelli (Luc.) 46 vítězství
5. Pirmin Zurbriggen (Švyc.) 40
6. Stephan Eberharter (Rak.) 29
7. Phil Mahre (USA) 27
8. Franz Klamme (Rak.)
9. Gustav Thoni (It.)
 
Marc Girardelli – světový lyžař, který se řídil a  řídí heslem: „Co mě nezabije, to mě posílí!“
Marc Girardelli je výjimečný člověk, který se téměř dvacet let pohyboval v prestižní sjezdařské soutěži, Světového poháru a dlouhých třináct let vítězil. Člověk, který je synonymem radosti z boje a rizika, a zároveň představitel velké poctivosti. Živoucím příkladem, že lze dosáhnout svých cílů sám, bez pomoci druhých, jen díky odvaze a obrovské vůli.
Dokázal vyhrát v každé z pěti sjezdových disciplín, v seriálu Světového poháru celkem šestačtyřicetkrát. Získal třináct medailí na světových šampionátech a olympijských hrách, čtyři zlaté, šest stříbrných a tři bronzové. Ač rodilý Rakušan z Vorarlberska, neměl za sebou podporu silného rakouského svazu a celou svou kariéru startoval v barvách Lucemburska.
 
Jeho lyžařské kroky od samých začátků až do konce závodění vedl Helmut Girardelli, otec trenér, manažer, psycholog , řidič a kdoví co ještě. Po štacích bílého cirkusu, jak bývá kolotoč Světového poháru nazýván, putovali celé roky sami dva. Sami bojovali proti celému Světu. Nikdo nebyl tak často zraněn jako on; prodělal patnáct operací a ke konci své závodní kariéry byl sedmdesátiprocentním invalidou. Nikdo jiný ovšem nezískal pět velkých křišťálových glóbů pro vítěze Světového poháru.
 
Marc Girardelli se narodil na úpatí Alp, ne v horách jako většina slavných lyžařů. „Všichni ostatní byli vysoko v horách doma, já jsem se tam musel dostávat sám,“ říkával a platilo to i obrazně.Hoteliér Helmut Girardelli, trenér –samouk, odmítl nabídku zařazení svého syna do internátního lyžařského gymnázia ve Schrunsu se slovy, že by ho tam ještě zkazili. Tím smrtelně urazil rakouský lyžařský svaz a odveta na sebe nedala dlouho čekat. Třináctiletý Marc byl vyřazen ze žákovské reprezentace Rakouska jako neperspektivní. Helmut Girardelli okamžitě kontroval. Prodal v Lustenau svou firmu a získaný milion švýcarských franků investoval do Marcova lyžování. Na závodí licenci pro svého syna se dohodl s lyžařským svazem Lucemburska a ve čtrnácti letech už Marc reprezentoval velkovévodství, kde nejvyšší kopec měří necelých šest metrů. Rakušané mu to nikdy nezapomněli.
Dál už hvězda marca Girardelliho jen stoupala. I když se nestalo, v co otec asi doufal, že by totiž rakouský lyžařský svaz  přišel s prosíkem. Marcovi nebylo osmnáct, když skončil druhý ve slalomu Světového poháru ve Wengenu za Jugoslávcem Križajem, ale před tehdejším králem slalomových svahů  Stenmarkem. Dva roky nato, v roce 1983 v Gallivare, poprvé zvítězil. Jen o málo později vešli ve známost jeho perfekcionistické tréninkové metody, které mnohé šokovaly. Po vyhraném závodě nešel slavit, ale trénovat. Při tréninku si stavěl slalom dvakrát tak dlouhý, než se běžně jezdí. Když i ten zvládl, ztížil si ho tím, že jezdil v podřepu. Fyzické možnosti člověka jsou prý neomezené. A tvrdil, že vůle a sebekázeň se dají trénovat jako sval v lidském těle.
Nitzseheho výrok „Co mě nezabije to tě posílí“ se stal nejdůležitějším mottem jeho lyžování i jeho života. Ve stejném roce, kdy vyhrál svůj první závod Světového poháru, prožil i první velký pád. Při sjezdu v Lake Louise si zpřetrhal vazy v levém koleni a doktor Richard Steadman, který ho čtyři hodiny operoval, prohlásil, že s tímhle se už lyžovat nedá. Devět týdnů poté jen nevěřícně kroutil hlavou nad dopisem a fotkou dokazující, že jeho pacient už zase trénuje. Tehdy si Marc Girardelli vysloužil přezdívku Nezničitelný. Tím spíš, že následující sezóna patřila mezi jeho nejvydařenější. Vyhrál pět závodů ve slalomu a poprvé pozvedl nad hlavu malý křišťálový glóbus.
Nejtěžší havárie ho potkala na sklonku roku 1989 při superobřím slalomu v Sestriére. Předchozí sezóna byla excelentní. Zkompletoval v ní sbírku vítězství ve všech pěti disciplínách, vyhrál nejtěžší sjezdy v Kitzbuhelu a Wengenu a na jejím konci získal potřetí celkové vítězství ve Světovém poháru. V loretě trénoval jako obvykle. Jen tak mimochodem se zúčastnil oblastního mistrovství Rakouska v desetiboji a skončil čtvrtý. Po osudném prosincovém pádu v Sestriére však prožil nejhorší chvíle svého života. Tři dny, než lékaři objevili vnitřní krvácení, se potácel na pokraji smrti. Po sérii operací následovala dlouhá rehabilitace a také meditování nad ztracenou sezonou. „Tehdy jsem byl blízko konci lyžování, ale nezapomněl jsem: Pád mě nezabil tedy posílil..“ V únoru 1991 na mistrovství světa v Saalbachu – Hinterglemmu vyhrál slalom, s čerstvě zraněným kolenem, jak jinak. Koncem zimy zvedl nad hlavu velký křišťálový glóbus už po čtvrté.
Za dva roky si to zopakoval popáté a dokázal tak, co nikdo před ním. Ještě na světovém šampionátu v Sierra Nevadě 1996 vyhrál kombinaci, ale záhy začalo jeho tělo naznačovat, že není tak nezničitelné, jak by si sám přál. Ani ve třiatřiceti letech nehodlal končit závodní kariéru, jenže lékařské ultimátum znělo jasně: buď konec, nebo vbrzku invalidní vozík.
A tak v průběhu mistrovství světa v Sestriére, v únoru 1997, Marc Girardelli hlasitě zabouchl pomyslné dveře Světového poháru.
Od té doby může pilotovat helikoptéru, věnovat se horolezectví, boxovat, hrát squash, číst Machiavelliho nebo trénovat svého syna Alexandra.
Lyžování se nyní věnuje jako konzultant a poradce pro lyžařské areály, Bulharskou závodní reprezentaci či sportovních značek HEAD a ROXA a také propůjčil svoje jméno kvalitnímu oblečení pro děti zn.Girardelli.
Dělá to co má rád a hlavně všechno na co nebyl čas v dobách když vše podřizoval závodnímu lyžování.    
© 2008 Tomáš Peslar