Mont Olympus - Hřiště bohů

Mont Olympus (2096 m.n m.) je jedno z clubfieldových středisek Nového Zélandu.
Po příletu do Christchurchu ho vcelku jednoduše najdete - stačí si v půjčovně motorových vozidel vybrat vhodný dopravní prostředek a vydat se přímo na západ směrem na Windwhistle. Po necelé hodině jízdy rovně zatočíte mírně doprava a pojedete přes Rayton station, kolem čarokrásného jezera Ida, a po další půlhodince rovně jste tam. Posledních 40 kilometru z celkových 130 už ani není asfalt, ale dobře upravovaná a velice pěkně prašná cesta, která je jen občas přerušena brodem bez mostu. Někde je třeba přidržovat vozidlo při okraji skály tak, abyste se z nenadání neobjevili dole v propasti. Ať pojedete v jakoukoli roční či denní dobu, naděje na to, že byste někoho potkali v protisměru, je velice malá. Ale pokud se tak stane, připravte se, že vás asi bude trošku bolet za krkem z couvání na nejbližší místo, kde se mohou vyhnout i dva automobily (doporučuji nehrát si na hrdiny ani gentlemany a pokusit se verbálně, a pokud to bude nutné, i fyzicky přemluvit protijedoucího jedince, aby se vrátil on.) Posledních pět kilometrů už není cesta vůbec - pouze buldozerem do skály zaříznutý okraj, podklad plný děr, kamenů, ledových úlomků a ploten. Na těchto posledních dvou kilometrech je převýšení něco málo pod 1000 metrů a cesta je vybavena několika 1800 zatáčkami. (Pokud jste si na začátku výletu v půjčovně motorových vozidel nezapůjčili 4x4, ale obyčejné auto, nebo nedej bože motorku, doporučuji poslední část zdolat stopem nebo pěšky a vozidlo nechat na spodním odstavném parkovišti. Řetězy jsou ve většině případů nezbytné i pro čtyřkolky. Když půjdete pěšky a budete mít to štěstí, že někdo pojede, určitě Vám zastaví. V případě, že jste pohlaví ženského a narozena v ČR, je to jistota, protože jakákoli dívka z ČR automaticky získává titul MISS Nový Zéland.) Obyvatel na jižním ostrově je málo a skoro všichni se znají, a pokud se neznají, mají velkou touhu se seznámit. Konečně v cíli, ?a v ráji. Auto, ti kdo šťastně zdolají všechny nástrahy novozélandských velehor, nechají na horním parkovišti. A pak už rychle do lyžáků, lépe skialpů nebo snowboardů a hurá na to. Je však nutné počkat na správce areálu, který dřív nebo později určitě přijde. Středisko má převýšení 450 metrů a je vybaveno třemi na sebe navazujícími provazovými vleky. Club field znamená, že si každý může zaplatit členství v klubu, a potom tohoto členství neomezeně využívat. V klubu je doposud sedm lyžařských středisek a v nejbližší době se chystá další rozšíření. V ceně jsou poplatky za využívání vleků a jedna kotvička, kterou pak získáte na celou sezónu. Kotvička je vybavena koženým pásem sloužícím k připevnění okolo pasu (tady vidím veliký pokrok oproti našemu systému, který si pamatuji z mládí, kdy náš dřevěný klacek, sloužící k vložení mezi stehna, je nahrazen koženým pásem, který není možné při sjezdu ztratit, neboť je napevno přivázán, nevýhoda je, že pokud se Vám nepodaří na konci vleku odpoutat jedete i dolů) a provázkem zakončeným kovovou přezkou, která se zachycuje na poměrně rychle jedoucí lano. Doporučuji dobré rukavice a hodně velký pozor na prsty! Cesta nahoru do střediska uteče jako nic, a jestliže Vám na rukou zbudou nějaké prsty, určitě stojí zato tento okamžik zdokumentovat - ať zrcadlovým, nebo i digitálním fotoaparátem. A pak už zbývá jenom si najít ve volném terénu tu svoji cestu dolů a znovu nahoru, až do omrzení nebo západu slunce.

Tip: Milovníkům života doporučuji sjednat si dopravu už ve středisku, ve kterém budete trávit celý pobyt, popřípadě kontaktovat Ride Snow Shutlles tel.: + 64 03 3028969, +64 021 1668156 www.ridesnowshuttles.co.nz