ESKI menu
Marc Girardelli - Lyžařská legenda a příjemný společník!
Věčně usměvavý, vtipem hýřící bývalý lyžař, který v nedávné minulosti oslnil planetu svou nekompromisní ctižádostí, se kterou vybojoval na tehdy přeplněné lyžařské scéně pět zlatých globu. Člověk, který je dle názorů doktorů ze 70 % invalida nám poskytl rozhovor v limuzíně Hummer, kterou speciálně pro něj přistavil řetězec sportovních obchodů Giga sport. 14.12.2006 jsme vyzvedli Marca Girardelliho na letišti Praha Ruzyně a než jsme se přes prohlídku pražského hradu a nábřeží dostali do hotelu v Průhonicích, měli jsme plnou kazetu diktafonu. Atmosféru příjemně stráveného dopoledne posuďte z rozhovoru sami.
autor: Tomáš Peslar více foto: zde..
autor: Tomáš Peslar více foto: zde..
Jaký byl let?
Odkud jste letěli?
Letěli jsme z Düsseldorfu.
Vy momentálně žijete s rodinou v Düsseldorfu?
Ne, před šesti lety jsem postavil in door ski centrum (lyžařskou krytou halu) v Botroop, kterou jsem sice před dvěma lety prodal, ale převážně rodinné důvody mě přinutily zůstat bydlet tam. V příštím roce máme v plánu přestěhovat se do Švýcarska.
autor: Tomáš Peslar více foto: zde..
Lyžujete často, máte možnost dostat se na sníh?
Já dělám mnoho firemních akcí pro velké organizace jako je Credit Swiss, JPC, a s pojišťovnami. Od začátku ledna do konce dubna mám momentálně pouze dva volné víkendy.
Máte pořád rád lyžování?
Samozřejmě, miluji lyžování.
Jste lepší na lyžích, teď když se lyžuje na carvingových lyžích?
No já jen doufám, že Hermann Mayer nevyhraje letos popáté zlatý globus, abych zase nemusel začít závodit.... ( směje se )
Je to jednodušší s carvingovými lyžemi?
Závodění samo o sobě a hlavně vyhrát nějaký závod se nijak s příchodem carvingových lyží nezměnilo, to je pořád stejně těžké, ale začít lyžovat pro rekreační lyžaře, respektive pro všechny, to je o hodně jednodušší a hlavně je to o hodně zábavnější.
A co vy, máte rád carvingové lyže?
No, já jsem skončil závodní kariéru před tím než carvingové lyže začaly. Já jsem skončil v roce 1996 a carvingové lyže začaly někdy kolem 2000. Ale teď je samozřejmě používám a baví mě to. Mám převážně allroundcarvingové lyže, ne lyže závodní, protože lyžuji hlavně v čerstvém a hlubokém sněhu, off-piste a prostě prašan to je ono..
Extrém?
Ne extrém! Víte, já jsem se dlouho pohyboval v prostředí, kde je všechno na sekundy připravené a do ledu vyhlazené, tak teď když mohu, tak si užívám té volnosti a svobody.
Co vaše kolena na čerstvý hluboký sníh?
No víte já jsem se ptal doktorů a oni mi řekli, abych neskákal dál než osm metrů… Takže sedm devadesát je o.k. (směje se)
A co vaše celé tělo po té spoustě úrazů a pádů?
No je to dobrý, dokud se mohu pohybovat je to o.k. Dokud se pohybuji, chodím do posilovny, jezdím na kole, běhám, chodím po horách a lyžuji, všechno je v pohodě. Ale nedej bože pokud zlenivím, nehnu se nebo mám týden chřipku a nic nedělám, pak mám problémy.
Jak je po ránu?
Potřebuji horkou vodu.. (směje se) ..hodně horké vody, abych to tělo zahřál a rozpohyboval.
Na jakých lyžích jezdíte?
Mám lehkou dohodu s Headem a ve spolupráci s firmami, pro které pořádáme závodní víkendy děláme i testy lyží a tam testuji a propaguji Head.
Znáte Šárku Záhrobskou?
Prosím?
Šárka Záhrobská je nejlepší současná česká závodnice a je první na Headech?
No ano znám ho.. Teda ne, že bych ho znal osobně, ale vím, že závodí na Headech a jezdí dobře.
On? Ona závodí dobře!
No samozřejmě ona!! .. (směje se)
Lyžujete ještě rychle ?
Mohu Vám říct, od té doby co jsem přestal závodit a stal se rekreačním lyžařem, jsem pomalý lyžař a nikam nespěchám.
Zazvonil mu telefon, omluvil se a vypnul ho.
Co Váš syn?
Musím říct, on není úplně sportovec, sice lyžuje a má nějaké outdoorové aktivity, ale zajímá se převážně o vlaky a technologie, ale o sport moc ne.
Je Vám to líto, že Váš syn není po Vás profesionální sportovec?
Je mu čtrnáct let a mohu Vám garantovat, že závodit nebude.. On prostě nemá rád sporty.. Má rád jízdu na kole, ale jen pokud je to z kopce. (směje se)
Kde momentálně bydlíte?
Žijeme s rodinou v Botroop blízko té lyžařské haly a Düsseldorfu a chystáme se přestěhovat do Švýcarska. Strávíme posledních dvacet let ve Švýcarsku.
Kde se cítíte doma, v které zemi?
Já si myslím, že je to tam, kam se chystáme přestěhovat - jižní Švýcarsko, západní Rakousko. Vyrostl jsem tam, trénoval jsem tam a mám tam všechny přátele. Teď jsem strávil sedm let v Německu, ale chybí mi hory, mám rád hory se sněhem i bez něho … a sníh vždycky napadne…
autor: Tomáš Peslar více foto: zde..
autor: Tomáš Peslar více foto: zde..
Mohl byste nám říct, jak je to mezi Vámi a Rakušany, máte ještě mezi sebou problémy?
Ohh, já jsem nikdy neměl problémy s Rakušany, ale oni měli občas problémy se mnou… (směje se na celé auto)
A Lucembursko?
To je o.k. Víte , Lucembursko, to je malá země a není moc sportovní. Oni trošku hrají fotbal, teď mají výborného cyklistu, co vyhrál Tour de France a to je země pro takové sporty. Mají tam sice lyžařskou federaci, ale žádné hory a mladí se věnují něčemu jinému, ale lyžování moc ne.
Nepřemýšlel jste o trénování mladých sportovců?
Já již dva roky působím jako konzultant Bulharska. Působím tam ve vedení asociace a věnuji se mladým, máme asi dvanáct, čtrnáct mladých závodníků, z toho čtyři slečny. A již dva roky hledám trenéry a dohlížím na tréninkové metody. A teď v blízké budoucnosti budeme mít jednoho Rakušana s bulharským pasem a ten bude závodit za Bulharsko.
Myslíte, že promluvíte do Světového poháru?
Je moc brzo mluvit o závodech světového významu. Máme v týmu dva šestnáctileté chlapce, kteří fyzicky i psychicky mají předpoklady dostat se do Světového poháru, ale bude to chtít další dva tři roky a pak se uvidí.
Kdo je pro Vás v současnosti největší lyžař planety?
Největší lyžař? Největší současný lyžař je pro mě stoprocentně Hermann Mayer, i když je na konci své lyžařské kariéry a momentálně mu to zrovna nejezdí tak, jak by mělo. A pak jsou tam dva, tři kluci, kteří mají velké šance vyhrát Světový pohár - je to norský závodník Svindal, Beni Raich má vynikající formu a pak samozřejmě Body Miller bude mít co mluvit o vítězi Světového poháru. Ale všeobecně letošní Světový pohár není na nejvyšší úrovni jako to bylo v minulých letech, a to je důvod, proč země jako je Kanada, Švýcarsko, Itálie a Lichtenštejnsko se střídají ve vítězstvích jednotlivých kol Světového poháru a porážejí Rakušany a Millera.
Body Miller, podobně jako vy, vyhrál všechny možné závody v jednom roce.
Myslíte, že Vám je něčím podobný?
Neznám ho osobně moc dobře, mám však rád jeho styl. Ale pokud chcete vyhrávat dlouhodobě, musíte používat daleko víc strategie a taktiky, protože nemůžete prostě zkoušet vyhrát všechny závody, to prostě nejde. Vyhrát závod můžete, pokud jste na vrcholu formy a vše je perfektně připravené, ale pokud chcete vyhrát celkově, musíte kalkulovat, že možná je někdy lepší být třetí, čtvrtý než potencionálně první.
Když mluvíme o závodech a závodění můžete nám říct, který závod byl pro Vás nejtěžší Kitsbühel, Wengen??
Po technické stránce? To strašně záleží na počasí a podmínkách. Samozřejmě Kitsbühel je ikona lyžování a start a cíl závodu jsou, i když napadne sníh, vždycky kriticky nebezpečné, ale ostatní závody jako Val Gardena nebo Val di Sere jsou závody, řekl bych měnící se, když je led jsou nebezpečné, ale když napadne sníh, je to jednoduché. Myslím si, možná, řekl bych, že Kitsbühell je nejnebezpečnější sjezd.
Jak sledujete seriál Světových závodů, díváte se na TV nebo jezdíte po závodech?
Jednou za čas vyrazím se podívat přímo na závod a jdu se podívat do tratě, jak je to zase zledovatělé. Protože to, co v televizi stoprocentně neuvidíte, je povrch, na kterém lyžaři jedou závod. Je to ve většině případů čistý led a je dobré si jednou za čas zopakovat podmínky a vyzkoušet, jak strašně obtížné je dostat se po závodní pistě dolů. V televizi to vypadá strašně jednoduše, ale jeďte se podívat na některý závod Světového poháru a vyzkoušejte si jak obtížné je sjet dolů.
Můžete nám přiblížit Váš obyčejný den?
Momentálně se hodně starám o naše děti, protože moje manželka pořád ještě pracuje, i když je už zase těhotná, čekáme další dítě v únoru.
Gratulujeme!!
Díky, byla to těžká práce!... (směje se).. Takže když jsem doma starám se o naši tříletou dceru a dělám s ní všechny možné věci, beru jí do kanceláře, připravuji meetingy, a když jí nemohu mít sebou, tak jí zavezu k babičce nebo k přátelům a prostě se o ní starám a trávím s ní mnoho času. Protože letos na podzim, až do půlky ledna mám spoustu volného času. Všechny akce od půlky ledna do konce dubna jsou připravené a já od půlky ledna nebudu vůbec doma, tak si to teď vynahrazuji.
Co vaše mimo lyžařské aktivity, slyšel jsem, že jste se pokusil vystoupit na horu v Jižní Americe?
To je pravda, to bylo před dvěma lety, vlastně před třemi lety, to jsem měl ještě pořád tu lyžařskou halu a neměl jsem mnoho času na trénování a pořádnou přípravu. Tak jsem musel trénovat, každé ráno tři měsíce od 5,30 do 6,30 jsem běhal a pak jsem šel do kanceláře. Bylo to 0 m .n.m. takže v přípravě na výstup na horu to bylo v podstatě k ničemu. No a pak jsme měli jen osm dní na výstup. Dostali jsme se dvakrát do šesti tisíc, ale nedosáhli jsem vrcholu hlavně kvůli měnícímu se počasí a taky jsme tam byli strašně krátce. Toto chce vyčlenit víc času.
Pokusíte se znovu?
Ano, ano, už to plánuji, pravděpodobně příští rok. Vezmu si s sebou trochu víc času a pokusím se buď o stejnou horu nebo horu vedle, uvidíme jak to vyjde.
Co helikoptéra? Je to vaše hobby, četl jsem někde, že máte licenci na řízení helikoptéry?
Ano, je to hobby. Není to sice nejlevnější hobby... (směje se) ... ale mohu snad, každému doporučit, aby si vzal trenéra a vyzkoušel si to, alespoň na hodinu nebo dvě. Je to opravdu velice pěkná zkušenost.
autor: Tomáš Peslar více foto: zde..
autor: Tomáš Peslar více foto: zde..
A máte helikoptéru?
Ne, nemám. Ale měl jsem a druhý pilot havaroval, naštěstí je na živu a pojišťovna mi velice dobře zaplatila takže.... (směje se)
Můžete nám popsat pocit, jaké to je?
Havarovat? ... (směje se) ... Víte to je strašná svoboda, to zapomenete na všechno kolem sebe. To je vstup do jiného světa. Je to možná stejné jako pro někoho kdo je fanatik do jachtění a vydá se s jachtou na moře. Nemáte žádný kontakt s reálným světem plným problémů, prostě jste někde jinde sami bez kontaktu se zemí. Speciálně při přeletu Alp, když vidíte vrcholky těch hor je to velice silný zážitek, který se v podstatě nedá popsat.
Je to stejný adrenalin jako když jste závodil na lyžích?
Ne, to určitě ne, to je úplně jiné. Víte, ono řídit helikoptéru, když je den jako dnes, svítí sluníčko, nefouká a je modré nebe bez mráčků, je naprosto jednoduché. Ale problémy začínají pokud se něco pokazí a vy musíte letět do určitého místa, třeba začne pršet není vidět a to pak musíte velice přesně vědět co a jak dělat, protože to je velice nebezpečné. Ale my jsme připraveni dělat nebezpečné věci.
Vyhrál jste skoro všechno, kromě olympijských her. Mrzí Vás to nebo je to minulost?
Víte, Tomba nikdy nevyhrál sjezd stejně tak Stennmark a Mayer nikdy nevyhráli slalom, takže není to tak velký problém. Samozřejmě v mé závodní kariéře jsem byl velice smutný, že jsem se nemohl zúčastnit olympijských her, protože v tom roce 1984 jsem byl ve skvělé formě a nemohl jsem závodit jedině kvůli tomu, že jsem neměl pas. Takže nakonec to nebyla tak velká beznaděj, jak si mnoho lidí myslí. Já jsem byl mistr světa a vyhrál jsem mnoho závodů, takže bylo to o.k. Nikdo není dokonalý. Užil jsem si mnoho zábavy, měl jsem hodně zranění a byla to velká část mého života a miloval jsem to! A teď spolu s Bulharským týmem a s týmem, který vytváří dětské oblečení se snažím vracet moje zkušenosti, které jsem v životě nabyl. Protože strašně miluji sport a dělám ho když mohu.
Jste v kontaktu s Pirminem Zurbrigenem?
Ano.
Mluvíte spolu o tom co bylo o závodění?
Byl to určitě můj největší soupeř ve Světovém poháru on byl psychicky velice silný. Máme spolu teď daleko lepší vztah než, když jsme spolu závodili. On mi byl před pár lety na svatbě a to asi mluví za všechno. Ale je velice těžké mu rozumět, protože on pochází ze západního Švýcarska a jeho němčina je strašná (směje se) a taky bydlí hodně daleko, takže se vídáme dvakrát třikrát do roka.
Kde máte svých pět zlatých globů?
No, tak to Vám musím říct pravdu. Mám tři doma a dva jsem někomu půjčil a zaboha si nemohu vzpomenout, kde jsou. Ne, aby s toho nevznikla fáma, už jsem je našel. Náš dům není moc velký a já nejsem člověk, který by musel všem ukazovat kolik má doma medailí, takže jsem hodně medailí a pohárů rozdal různým kamarádů jako dárek.
Váš nejlepší zážitek z lyžování?
Můj nejlepší zážitek z lyžování byl určitě... Já mám vlastně několik nejlepších zážitků. Měl jsem několik velice vážných zranění. Já jsem vlastně 50 % invalida, takže bych měl závodit na vozíčku. Ale měl jsem jedno velice vážné zranění v roce 1993 a potom, když jsem startoval do nové sezóny všichni na mě pokřikovali, že se nikdy nevrátím do formy a já jsem první tři závody nedojel v kvalifikačním čase, ale čtvrtý závod jsem vyhrál a to byl pro mě velice velice krásný zážitek. No a potom jsem vyhrál pět závodů za sebou a to byl ještě lepší zážitek.
Kdybyste mohl, změnil byste něco ve Vaší kariéře?
V mém životě? Kdybych měl všechny ty zkušenosti co mám teď, tak bych samozřejmě něco změnil. V roce 1983 bych vzal všechny peníze a koupil bych akcie Microsoftu.....(směje se radostně a dlouho....)
Když se bavíme o bussinessu, slyšel jsem, že Váš první obchod byl spojen s pivem. Bylo to rakouské pivo?
Ne, byl to Pilsner Urqel, plzeňské pivo, Vaše české. Byl jsem jeden rok v Číně obchodní zástupce Pilsneru Urqelu . Dovezl jsem deset kontejnerů, ale bylo velice těžké tam vybudovat distribuční síť.
Můžete nám říct něco o Vašem současném podnikání o oblečení pro děti?
Začali jsme s mým přítelem Martinem před dvěma lety. První rok jsme to pouze zkusili, bylo to dobré a druhý rok už se nám podařilo expandovat do velice zajímavých zemí jako je Česká republika, Moskvy, Dubaj a tak. A až do teď máme velice úspěšný prodej. A pro mě je to velice zajímavá práce. Já nemám úplně zkušenosti s designem, šitím, stříhání a technologiemi, to je práce mého kolegy Martina, ale já přináším ideje, které mohou být zajímavé pro začínající závodníky a taky přinesu víc technických detailů pro novou kolekci příštího roku. Moje práce je ale marketing, reklama a prodej.
Myslíte že Vám pomáhá Vaše jméno?
No to určitě a doufám, že víc než Zurbrigenovi!
Děláte sponzoring, máte nějaký team?
Ne, zatím ne, jsme moc malý. A pak až to uděláme budeme muset najít nějakou jinou cestu, protože my neděláme závodní oblečení, ale určitě se na to chystáme.
Cítíte se jako bojovník? Bojoval jste z Rakušany, bojoval jste se zraněními……
Víte, já si myslím, že všichni, ať děláte sport nebo jenom pracujete, prostě život je boj! A odměna je jenom to, že vyhrajete tak, že jste měli proč bojovat. Když to přijde samo od sebe tak to je nuda, ale když děláte něco s čím musíte bojovat a překonáváte různé překážky, problémy a nebezpečí a nakonec vyhrajete, tak to je důležité pro všechny speciálně pro mladé. Protože jsem měl možnost pozorovat mladé lidi jak přišli v Německu v naší lyžařské hale do práce a oni začali pracovat a když přišli první problémy tak odešli. A to je špatně, to je vhození ručníku do ringu. Život je boj, vy musíte bojovat a to nejsladší je vyhrávat po boji. Já za dvacet let mé lyžařské kariéry jsem bojoval a vyhrával a dělám to tak i dnes. Já to vyhledávám, nechci, abych šel po cestě poseté růžemi, já chci jít do kopce a pokořit ho.
Můžete si představit, že byste jenom seděl a nic nedělal?
Můžu, ale ne na dlouho. Můžu prosedět několik dnů na pláži, ale nebaví mě to. Zkoušel jsem sedět několik dnů na pláži a četl jsem si knížku, ale nakonec jsem to vzdal a udělal jsme nějakou tůru do hor nebo jsme začal jezdit na surfu, potápět se nebo něco dělal. Můj život je spojen s aktivitou já nejsem člověk co by seděl v koutku a koukal do zdi a bál se nějaké možné prohry.
Jaké jsou Vaše plány do budoucna?
V současné době je moje aktivita upřena na dětské oblečení jsem připraven věnovat se tomu naplno a budu to dělat jak nejlépe dovedu.
Chystáte se postavit nějakou novou lyžařskou halu?
Byl jsem v posledních letech několikrát dotazován. Bylo to konkrétně z Jižní Koreji a Indie, ale myslím že to nebudu dělat sám: je to velice velký problém. Protože představte si, že je tam přes víkend třeba 5000 lidí to je velký problém managerovat 5000 lidí a v pondělí třeba 500 lidí. Takže máte velké kopce a velké propady.. a uřídit všechny ty zaměstnance a lidi kolem toho to je velký problém. Normální byznys je daleko jednoduší a daleko zajímavější.
Lyžařská střediska je to obchod nebo potřebujete dotace ze státu a města?
Ne, to je opravdový obchod to vydělává hodně peněz, to je obchod. Ale potřebuje to veliké investice do oprav rekonstrukcí protože budova je 600 m dlouhá a v restauraci je 400 míst k sezení a tak dál je to strašně velké a taky do sněžných děl a vleků. Ale je to obchod ta hala vydělá třeba 2 mil . euro ročně. To není špatné.
Kolikrát jste byl v České republice?
Čtyřikrát, pětkrát několikrát jsem byl v Plzni a taky zde v Praze.
Budete pít české pivo?
No samozřejmě! Už se strašně těším. To je v podstatě hlavní důvod proč jsem přijel. … (směje se… ) Plzeň si dám nebo maximálně Budvar.
Jak jste se dostal k Bulharskému teamu?
To byla náhoda před dvěma lety jsem byl pozván na slavnostní zahájení zimní sezóny do Bulharského lyžařského střediska Bansko. To je přibližně dvě hodiny od Sofie. Tam jsem se poznal z investorem a se všemi lidmi, kteří se o ski areál starají. Investor je zároveň předseda bulharského svazu. A on hledal někoho kdo by dohlížel na závodníky a tak jsem říkal o.k. to se můžeme domluvit a od té doby spolupracuji s bulharským lyžařským svazem a funguje to zatím dobře.
Lyžoval jste tam?
Ano.
V době kdy jsem závodil a bylo mi přibližně devatenáct, tak jsem měl první zranění o potom už jsem měl nějaká zranění skoro každý druhý rok, ale jedno bylo velice vážné. Bylo to v Sestriere v prosinci 1989, v Super-G měl jsem zraněná záda a vážné vnitřní krvácení a to mi způsobilo velice vážné problémy a kdybych nepřizpůsobil trénink svalů těchto partií těla měl bych velké problémy dostat se vůbec z postele.. V posteli jsem byl stále dobrý (směje se) , ale z postele jsem se dostat nemohl…
Když jste měl tolik zranění, nechtěl jste skončit ten neustálý boj? Nebo měl jste někdy v kariéře pocit tak teď toho nechám to se nedá vydržet?
Ano, když jsem skončil… (směje se)…. nemohl jsem ani vyjít schody .. Když je Vám osmnáct devatenáct a poraníte si koleno, jdete na operaci a začnete zpátky trénovat, po dvou třech měsících všechno je tak nějak dobrý, ale po deseti letech si způsobíte malé zranění a tomu tělu dlouho trvá něž se dostane zpět do formy, rekonvalescence se prodlužují a začnete sám pociťovat, že to tělo už nezvládá a to je čas na to skončit. Víte já znám mnoho lidí a ty vůbec nesportují a mají problémy v boku, se zády s nohama, v hlavě…. (směje se )
MG: „To jsme pořád ve městě?“ eSki.cz: „Ano jedeme po nábřeží, tam je Pražský hrad.“ MG : „To je nádhera že? To vypadá jako jaře. Parádní prosinec!“ Snow: „ Tady by bylo super udělat foto s řekou a Hradčany za zády, mohl by jste nám prosím zastavit?“ Řidič: Jo já zastavím a policajti nás seberou..“ Snow: „Jak by nás mohli s takovou krávou sebrat?“ MG: „Kašlete na něj udělejte si fotomontáž!!“ J směje se eSki.cz: „ no to by se Vám líbilo uděláme Vás mladšího, hezčího, větší svaly..“ MG: No samozřejmě hlavně mladšího…. Kolik Vám je let?“ eSki.cz: „Třicet..“ MG: „ Hm… to jste o devět mladší ….vypadáte starší! J směje se
To je perfektní auto na párty co?“…..
Děkujeme Marcu a přejeme hodně podnikatelských i životních úspěchů…
Za eSki.cz se ptal: Tomáš Peslar
Za eSki.cz se ptal: Tomáš Peslar
Partneři
Sponzoři a partneři
Novinky
COLORADO
Colorado je jedním z lyžařských rájů, o němž si čas od času zasní snad každý lyžař. Amerika je přitom cestovatelsky poměrně nenáročná země – turistická infrastruktura je ...
[ celý článek ]
HLEDÁ SE EXTRÉMNÍ TERÉN
Také máte rádi těžké sjezdy? A jaké vlastně? Boule po pás, úzký kuloár, tréninkový slalomák s manšestrem nebo sjezd s dvoutisícimetrovým převýšením – to vše byste si měli podle obecného povědomí coby „náročný lyžař“ ...
[ celý článek ]
